Aktualizováno: 21. 5. 2026
Čtvrtého prosince slaví svátek všechny Barbory a k tomuto dni se váže i jedna z nejhezčích adventních tradic – takzvané barborky. O co přesně jde, kdo byla svatá Barbora a jak moc spolu tahle tradice a světice souvisejí? Pojďme se na to podívat.
Kdo byla svatá Barbora
Barbora z Nikomédie se v křesťanské církvi řadí mezi světce a mučedníky a patří ke čtrnácti pomocníkům, ke kterým se lidé obraceli v těžkých chvílích, třeba za morových epidemií. Žila zhruba ve 3. století na území dnešního Turecka, v tehdejší Byzantské říši – v podobné době jako svatý Mikuláš.
Legenda vypráví, že zemřela krutou smrtí. Její otec si nepřál, aby byla křesťankou, ona se ale i přes jeho odpor nechala tajně pokřtít, složila slib panenství a zaslíbila svůj život Bohu. Když ji chtěl otec provdat, odmítla a přiznala se ke křesťanské víře. Podařilo se jí utéct a ukrýt se ve skále, která se prý před ní rozestoupila, nakonec ji ale našli. Rozzuřený otec ji předal soudci a udal za tehdy zakázané křesťanství. Soudce ji mučil, ona ve víře v Krista vytrvala, a tak byla odsouzena k smrti. Cestou na popravu prý uchopila do ruky suchou větvičku, která uprostřed zimy rozkvetla. Popravil ji vlastní otec stětím hlavy a v ten okamžik prý z čistého nebe vyšlehl blesk a na místě ho usmrtil.
Před smrtí se Barbora modlila za kající se hříšníky, díky čemuž jí přiřkli přívlastek přímluvkyně za šťastnou hodinu smrti. Bývá označována za patronku horníků, dělostřelců, kovářů, tesařů, pyrotechniků a dalších nebezpečných povolání a její jméno se pojí s ochranou před smrtí bleskem, požárem nebo násilím. Jako jedné z nejznámějších panen mučednic je jí v Čechách zasvěceno několik kostelů – nejslavnější je Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře.
Pohanský, nebo křesťanský zvyk?
Ještě než se 4. prosince začala uctívat památka svaté Barbory, existoval pohanský zvyk navázaný na zimní slunovrat, který připadá na 21. prosince. Pohané žili v souladu s přírodou, a tak začátkem prosince trhali větvičky stromů, aby se na den slunovratu mohli těšit z jejich květů – připomínaly, že po zimě zase přijde jaro.
Pro křesťany byly rozkvetlé větvičky symbolem čistoty, panny Marie a příchodu nového světla v podobě Ježíše Krista. Zkrátka znamenaly naději, čistotu a světlo.
Dnes jde spíš o lidovou tradici, podle které se kdysi „věštila" budoucnost.
Řezání barborek: jaké větvičky vybrat a jak na to
Původní zvyk se týká třešní a višní, klidně ale vyzkoušejte i jiné stromy – uvidíte, jak hezky vám barborky rozjasní stůl. Dobře poslouží i větvičky jabloní, šeříku, zlatého deště, slivoní nebo broskví. Pěkně vypadají také se zeleným chvojím, větvičkami břízy či vrby.
Vybírejte větvičky s velkým množstvím pupenů a dejte pozor, ať strom nebo keř nepoškodíte. Nařežte je nožem šikmými řezy a vložte do vázy s vodou, kterou pravidelně doléváte. Vázu postavte do přiměřeně teplé místnosti s dostatkem světla i vlhkosti, aby poupata nezaschla. Pokud venku mrzne, nechte větvičky chvíli na chodbě, než je přenesete do vytopeného pokoje – teplotní šok jim nesvědčí. Ke klidnému adventnímu večeru u rozkvétajících větviček se hodí šálek čaje nebo horká čokoláda.
Co barborky věštily do budoucna
Původní zvyk praví, že svobodné dívky měly 4. prosince za východu slunce ulomit třešňovou (višňovou) větvičku, klidně i víc. Pokud větvička do Štědrého dne rozkvetla, dívka se měla do roka vdát. Když utrhla větviček víc, mohla je rozdat svým nápadníkům – a vzít si měla toho, jemuž větvička vykvetla nejdřív.
Jiný zvyk tvrdí, že podle toho, kolikátý den po uříznutí barborky rozkvetou, takový měsíc následujícího roku bude šťastný. Háček je v tom, že od svaté Barbory do Štědrého dne je dvacet dní, zatímco měsíců je jen dvanáct. Když přidáte i větvičku zlatice, předpoví vám, jak na tom budete s penězi – vyrazí-li nejdřív zelený list, moc si nepolepšíte, zlatý kvítek věští hojnost. Pokud větvička uschne, čekají vás krušnější časy.
Barborky chodily po staveních
Ještě před svatým Mikulášem a jeho nadílkou chodívaly po českém venkově „Barborky". Tahle tradice se datuje až do 19. století. Ženy oblečené v bílém, s věnečkem nebo závojem na hlavě, někdy i s pomoučeným obličejem, chodily na svátek svaté Barbory dům od domu. Hodným lidem, hlavně dětem, rozdávaly drobné dárky v podobě ovoce, zlobivé naopak dostaly metlou. Ve staveních vedly děti k tomu, aby se správně modlily, společně zpívaly koledy a předváděly výjevy ze života svaté Barbory. Časem tahle tradice vymizela a dnes naděluje dětem dárky svatý Mikuláš s andělem a čertem.
Pranostiky ke svaté Barboře
- O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře.
- Jaké počasí na svatou Barboru, takové bývá celý advent.
- Je-li na den svaté Barbory mnoho jinovatky na stromech, bude hodně ovoce v budoucím roce.
- Svatá Barborka táhne sáně ze dvorka.
Tipy: jak si barborky a začátek adventu pěkně užít
Barborky uřízněte hned 4. prosince ráno a postavte je tak, aby měly světlo i vlhko – do Štědrého dne tak mají největší šanci rozkvést. K adventnímu večeru u vázy s větvičkami se skvěle hodí svíčka a teplý nápoj: vyzkoušejte ovocný nebo bylinný čaj, hřejivou horkou čokoládu a pro útulnou atmosféru i některou z vonných svíček. Pokud se chystáte i péct, koukněte na přísady na pečení z Německa a domácí vánoční cukroví. Svátek svaté Barbory je v kalendáři jen předehrou – navazuje na něj mikulášská nadílka a o pár dní později svatá Lucie.