Aktualizováno: 18. 5. 2026
V adventním čase se neslaví jen křesťanské svátky – běží i příroda. A jedním z jejích nejdůležitějších okamžiků je zimní slunovrat, který připadá na 21. nebo 22. prosince. Pro Kelty, kteří žili v úzkém souladu s přírodou, šlo o klíčové období roku, k němuž se vázala spousta zvyků, rituálů i tradic. Mnohé z nich přežily dodnes – jen už si často neuvědomujeme, odkud pocházejí.
Kdo byli Keltové
Tento indoevropský národ se do Evropy dostal už tři tisíce let před naším letopočtem, na území dnešní České republiky pak kolem roku 800 př. n. l. s keltským kmenem Bójů. Dodnes se o Keltech mluví jako o zakladatelích evropské civilizace. Položili základy řemesel, hlavně kovářství, byli zdatní obchodníci a měli propracovaný systém včetně výběru daní.
Měli i své vlastní, těžko uchopitelné náboženství – neuctívali jediného boha, ale hned několik. Jako duchovní, šamany a soudce ctili druidy, kteří stáli na vrcholu společnosti, dokonce nad králem; cestě k tomuto postavení předcházela léta, někdy i desetiletí studia. Důležití byli také bardové, kteří předávali ústní tradici, a filidové, věštci pečující o medicínu skrze pozorování přírody. Díky druidům měli Keltové výjimečné znalosti přírody, léčitelství i astrologie. Stromy pro ně byly posvátné a jejich kultura nám zanechala řadu zvyků a svátků.
Zvyky a tradice od Keltů
Prvním svátkem, který stojí za zmínku, jsou naše dnešní Dušičky. Připomínají keltský svátek Samhain – oslavu nového roku, jenž za dob Keltů začínal počátkem zimy, na začátku listopadu. Nový den pro ně přitom začínal už večerem, západem slunce, podobně jako nový život začíná smrtí. Večer předtím se zhasly všechny ohně jako symbol konce starého roku a další den se zapálily nové. O této noci mohli duchové navštěvovat svět živých a naopak. Podobnost s Dušičkami i s americkým Halloweenem je víc než zřejmá.
Vánoce a Keltové
Svátky Keltů byly především oslavou přírody. Zimní slunovrat měl mnoho jmen – Alban Arthuan (Artušovo světlo), Yule nebo Meán Geimhridh (střed zimy) – tato označení ale vznikla až později, původní název se bohužel nedochoval. Od 21. prosince se dny začínají opět prodlužovat, a tak byl pro Kelty slunovrat především obdobím naděje: zima sice ještě neskončila, ale už se vlastně jen počítaly dny do jara.
Znovu se tu objevuje symbolika ohně, tentokrát jako symbol slunce. Zapalovala se posvěcená polena, která musela být darovaná nebo z vlastní zahrady. Po požehnání pivem či medovinou se poleno ozdobilo stálezelenými rostlinami a na počest slunce zapálilo – hořet mělo až do Tří králů. Popel se pak rozsypal po zahradě a poli pro dobrou úrodu, špetka se dávala na půdu a do stájí, aby byl dobytek požehnán sluncem a dům chráněn před blesky. Stálezelené rostliny symbolizovaly věčnost a ty s trny a jehlicemi – túje, cypřiše, cedry – měly chránit dům před uřknutím. Zvláštní místo mělo jmelí: díky lepivým semenům platilo za mocný prostředek pro vznik a udržení svazku mezi dvěma lidmi a sloužilo i jako talisman proti zlým silám. Na Štědrý den nosili Keltové dárky přírodě pod stromy venku – v tom lze tušit původ dnešních dárků pod stromečkem.
Vánoční zvyky, které máme po Keltech
Další tradicí, která se dochovala dodnes, je rozkrajování jablka: najdeme-li uprostřed hvězdičku, budeme celý rok zdraví. Keltové z jablek během oslav slunovratu dokonce věštili budoucnost a dívky z jablečných slupek hozených za sebe hádaly jméno svého nastávajícího. Obřadním jídlem slavnosti byla ryba, kterou musel muž o slunovratu sám ulovit. A stejně jako my dnes pečeme cukroví, Keltové připravovali koláče zdobené tak, aby připomínaly slunce; v každé rodině se takový koláč rozdělil, aby všichni zůstali zdraví a pohromadě. Místo zlatého prasátka tu byl lesní kanec – věřilo se, že kdo se postí a kance spatří, dočká se bohatství, štěstí a zdraví. Pokud i vy o adventu pečete, vyplatí se vsadit na poctivé suroviny; výběr přísad na vaření a pečení z Německa i hořkou čokoládu do těsta z nabídky čokolád najdete přímo u nás.
Zajímavost: podle některých římských historiků se právě z názvu keltského kmene Bójů odvozuje jméno naší země – jejich latinské označení znělo Boiohaemum, tedy Bohemia. Podobně to údajně bylo i se sousedním Bavorskem (Bavaria z latinského Baiowaria). Pro tuto teorii ale chybí pevné doklady, takže ji berme spíš jako jednu z možností než jako fakt.
Představili jsme si jen některé keltské svátky a zvyky spojené hlavně se zimou. Keltové žili v souladu s přírodou a respektovali její cykly, které se promítaly do jejich slavností – a mnoho našich tradic má kořeny právě u nich. Další díly se k tématu určitě ještě vrátí; mezitím si můžete krátit čas dalšími články v rubrice Blog a recepty. A až bude po Vánocích, nezapomeňte včas nakoupit občerstvení na silvestrovskou oslavu – třeba slané pochutiny, které nesmí chybět na žádné party.
Tipy: jak připomenout keltský slunovrat doma
Pokud chcete starý zvyk oživit, nemusíte hned pálit posvátné poleno. Stačí na Štědrý den rozkrojit jablko napříč a podívat se, jestli má uprostřed pravidelnou hvězdičku – děti to baví a je to hezký vánoční rituál o zdraví v dalším roce. Stálezelené větvičky túje, cesmíny nebo jmelí pověšené nad dveře navážou na keltskou symboliku ochrany a věčného života líp než plastová dekorace. A když pečete cukroví, zkuste alespoň pár kousků vykrojit do tvaru sluníčka nebo hvězdy: přesně tak Keltové zdobili své obřadní koláče na počest vracejícího se slunce. Nezapomeňte, že slunovrat připadá na 21. nebo 22. prosince – od toho dne se začnou dny zase prodlužovat.