Aktualizováno: 15. 4. 2026
Adventní čas se neúprosně blíží a s ním i vůně, která neodmyslitelně patří k Vánocům – vůně perníčků. Stačí jeden plech a provoní celý byt; ke spoustě lidí se s ní vrací vzpomínky na dětství u babičky. V tomhle článku se podíváme na to, odkud se perník vzal, jak se měnily recepty, čím perníčky vylepšit a hlavně jak je upéct tak, aby byly hned měkké.
Z historie perníku
Možná vás překvapí, že pečivo z medu a mouky znali už ve starém Egyptě, Řecku i Římě. Protože med nikdy nebyl levný, šlo o docela luxusní pochoutku. Původně se pekly placky na rozpáleném železném plátu, později se těsto otisklo do dřevěných forem s náboženskými i světskými motivy. První zmínky o perníku u nás pocházejí z doby Lucemburků, tedy z počátku 14. století, a dlouho šlo o pochoutku jen pro nejbohatší měšťany. Změnilo se to po třicetileté válce, kdy výroba natolik vzrostla, že se perník dostal k širším vrstvám. Perníkáři neměli vlastní cech, sdružovali se s pekaři a mlynáři a dohromady tvořili po řeznících druhý největší potravinářský cech. Důležitým centrem byl německý Norimberk, kam chodili perníkáři na zkušenou – dodnes je norimberský perník (Nürnberger Lebkuchen) chráněným označením původu.
Náměty perníků zůstaly v podstatě stejné. Od náboženských motivů se ustoupilo, ty světské zůstaly. Po rozvoji cukrářství řemeslo přišlo o lesk – lidé začali mlsat jiné dobroty, perníkářství sice přežilo dodnes, ale už není takovým luxusem jako kdysi.
Recepty v proudu času
Původně se jako perník označovalo pečivo z mouky, medu a směsi koření. Recept se ale za stovky let proměnil. Jeden čas se těsto zadělávalo s velkým předstihem, klidně i celé měsíce; právě díky odležení nebylo potřeba žádné kypřidlo. Hotové těsto se vtlačilo do dřevěných forem vysypaných moukou a pozvolna se peklo v peci. Recepty se předávaly výhradně v rodině z generace na generaci a velkou roli hrál poměr klasického perníkového koření – skořice, badyánu, anýzu, koriandru a původně i pepře, podle kterého perníčky dostaly své jméno. Sladilo se medem; cukr přišel ke slovu až v posledních staletích.
Měnily se i tvary a zdobení. Z perníku se stavěly betlémy, vykrajovaly se figurky – koníci, panenky, pejsci. Na poutích a jarmarcích kupovali mládenci svým milým perníková srdce, od 19. století zdobená cukrovou polevou, ale i sklíčky a zrcátky. Tehdy se objevila i vykrajovátka, a tak bylo třeba hladký povrch ozdobit polevou. Pěkné zdobení perníčků je dodnes prací pro šikovné ruce.
Upéct je dnes ale zvládne doma každý a těsto se v lednici rozleží za pár dní. K dispozici máme formy i vykrajovátka všech tvarů.
Pardubický perník
Pardubice jsou nejznámějším perníkářským městem u nás, i když dříve takovou roli neměly. Perník se tu začal vyrábět až po roce 1756, ve velkém pak před první světovou válkou a po roce 1948 přišla velkovýroba. Od roku 2009 je označení „Pardubický perník“ chráněné – smí se vyrábět a balit jen na území Pardubic a podle přesné receptury.
Díky poctivé ruční výrobě perník neplesniví, nežlukne, jeho tvar i zdobení vydrží roky, a když náhodou ztvrdne, vůbec nevadí.
Tipy: jak na měkké a voňavé perníčky
Perníčky hlídejte, ať je nepřepečete – přepečené už nezměknou a nepomůže ani půlka jablka přiložená do dózy. Aby se krásně leskly, potřete je hned po vytažení z trouby rozšlehaným žloutkem. A pokud chcete opravdu vlastní chuť, namíchejte si perníkové koření doma z čerstvě umletých složek – skořice, hřebíčku, badyánu a nového koření – rozdíl proti hotové směsi je znát. K odležení i pečení se hodí kvalitní hladká německá mouka a tekutý med, který těstu dodá vláčnost; čokoládu, polevy a oříšky na dozdobení najdete mezi přísadami na vaření a pečení. Dnešním perníkem se mimochodem myslí i vláčná buchta na plech – vyzkoušejte náš vláčný perník s jablky.