Aktualizováno: 5. 5. 2026
Konec září patří jednomu ze tří podzimních státních svátků. Slaví ho všichni Václavové, kterých u nás žije přes 120 tisíc, a zároveň si 28. září připomínáme Den české státnosti. Oba svátky spolu úzce souvisejí. Svatý Václav je patronem českých zemí, jeho podobu najdete na dvacetikorunové minci i na slavné soše na Václavském náměstí a svatováclavská koruna je nejstarší součástí českých korunovačních klenotů. Kdo byl svatý Václav a proč se k jeho jménu váže státní svátek, si přiblížíme v tomhle článku.
Pověsti o svatém Václavovi
Český kníže Václav se narodil kolem roku 907 a podle tradice ho vychovávala babička Ludmila, později rovněž svatořečená. Václav byl 28. září zavražděn ve Staré Boleslavi vlastním bratrem Boleslavem; rok není jistý, prameny uvádějí 929 i 935. Jeho ostatky dnes spočívají v katedrále svatého Víta na Pražském hradě, ve svatováclavské kapli.
Václav je hlavním zemským patronem a v den výročí jeho smrti se od roku 2000 slaví státní svátek. Jako první světec českého původu sehrál důležitou roli při osamostatnění českého knížectví v křesťanské Evropě a váže se k němu řada legend. Podle jedné spí se svými rytíři v hoře Blaník a vyjede zemi na pomoc, až jí bude nejhůř. Jiná pověst mu připisuje založení tradice pěstování vína u nás. Nejstarší z legend, Život svatého Václava, vznikla zřejmě jen pár let po jeho smrti a popisuje jeho život od narození přes stavbu kostela svatého Víta až po převezení ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy.
K horlivým ctitelům svatováclavského kultu patřil i Karel IV. Právě on dal Václavovi zasvětit českou královskou korunu, která měla mimo korunovaci spočívat na jeho lebce.
Posvícení a poutě
Největší událostí svátku je Národní svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi. Jejím vrcholem je poutní bohoslužba sloužená českými biskupy na Mariánském náměstí, které se dříve jmenovalo Václavské. Vedle Cyrila a Metoděje a svatého Prokopa patří Václav k nejvýznamnějším šiřitelům křesťanství v Čechách a poutní slavnosti se konají také v dalších z téměř dvou set kostelů, které jsou mu u nás zasvěceny.
Starou Boleslav s Prahou spojuje takzvaná Svatá cesta, poutní trasa kopírující cestu, po níž měl Václav jít vstříc smrti a po níž bylo jeho tělo převezeno zpět. Kudy přesně vedla, dodnes přesně nevíme. Za komunismu poutní tradice utichla a obnovila se až po roce 2000; dnešní podobu má Národní svatováclavská pouť od roku 2003 a v roce 2009 se jí během návštěvy republiky zúčastnil i papež Benedikt XVI.
K poutím a posvícení neodmyslitelně patří jídlo a pití. Na stole nesmějí chybět brambory, pečené maso a tradiční řeznické výrobky, čerstvé koláče a posvícenské pečivo z poctivé mouky, k tomu vychlazené pivo a pro děti i mlsaly sladkosti. Posvícenská hostina se klidně protáhne, takže přijde vhod i dobrá káva.
Den české státnosti
Svátek zasvěcený svatému Václavovi se poprvé stal státním už za první republiky, na základě zákona z roku 1925, kdy se slavil jako Den svatého Václava. V českých zemích se přitom připomínal už od druhé poloviny 18. století, za Rakouska-Uherska. Po druhé světové válce na něj komunistická úprava svátků zapomněla a 28. září se státním svátkem znovu stalo až v roce 2000, díky novému zákonu o svátcích.
Pranostiky ke svatému Václavovi
Konec září je v lidových pranostikách spojený s nástupem chladu a se závěrem vinobraní:
- Přijde Václav, kamna připrav.
- Na svatého Václava pěkný den, přijde pohodlný podzimek.
- Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní.
- Na svatého Václava každá pláňka dozrává.
- Na svatého Václava mráz nastává.
- Je-li bouřka na Václava, dlouho teplo zvěstovává.
- Svatý Václav zavírá zem.
- Po svatým Václavu beranici na hlavu.
- Na svatého Jeronýma stěhuje se k nám už zima.
Tipy: jak si svatováclavský svátek užít doma
Když nestihnete pouť ve Staré Boleslavi, udělejte si posvícení doma. Upečte koláče nebo jablečný štrúdl z čerstvé mouky, k obědu dejte pečené maso s bramborem a večer si dopřejte sklenku vína na počest knížete, který u nás podle pověsti pěstování vinné révy založil. Děti potěší miska sladkostí a celé odpoledne hezky uzavře šálek kávy nad knihou o českých dějinách.