Aktualizováno: 1. 5. 2026
Letní prázdniny patří k nejhezčím dvěma měsícům v roce a pro spoustu rodin znamenají hlavně čas na výlety, lenošení a společné objevování. Než ale prázdniny získaly dnešní podobu, urazily dlouhou cestu. Věděli jste, proč vlastně vznikly a jak dlouhé bývaly u nás v Česku v minulosti? V první části našeho prázdninového povídání se podíváme do historie a vysvětlíme si, jak se z nepravidelného volna kolem žní staly prázdniny, které dnes děti znají.
Do 18. století
Do 18. století, tedy do doby před reformami Marie Terezie, bylo školství značně nejednotné, školní docházka nebyla povinná a pro některé značně zbytečná. Prázdniny byly nepravidelné a v podstatě kopírovaly hospodářský rok – pokud se pracovalo na poli nemohlo se být ve škole. Děti měly o dost náročnější a tvrdší podmínky než si dnes vůbec dovedeme představit. Slovo prázdniny tehdy rozhodně neznamenalo to co dnes. Pokud měli to štěstí, že směly navštěvovat školu, musely vstávat brzy ráno a ještě před školou pomoci doma s hospodářstvím. Nejčastěji vyhnat dobytek na pastvu obstarat jej a nebo podojit. Pracovat a pomáhat musely už od útlého věku. Ve větších městech samozřejmě byly již školy, dokonce i univerzity, nedostatky však stále existovaly v systému vzdělávání chudých. Než se v 19. století stal učitel venkovských dětí čestným a váženým občanem před zavedením reforem se jednalo o chudého člověka, který byl nucen vandrovat od stavení ke stavení a doufat, že se někdo rozhodně využít jeho znalostí alespoň za stravu. Pokud církev svolila využíval se k učení kostel, případně škola, jinak se vyučovalo střídavě v domech místních obyvatel. Docházka byla stejně bídná jako plat učitele, nejčastěji se učilo pouze přes zimu, kdy nebyla práce na poli a rodiče tak svolili s účastí dětí na výuce. Učitelé na vesnicích byli málokdy vzdělaní – jednalo se o vysloužilé vojáky nebo zběhlé studenty. První letní prázdniny byly v červenci roku 1787. Rok předtím vydal totiž Josef II. nařízení o přesunutí prázdnin z října a září na srpen a červenec, právě kvůli tomu, aby děti mohly doma pomáhat při žních.
Školní rok začínal ve městě v listopadu a končil v sobotu před Květnou nedělí. Vyučování pokračovalo v pondělí po první neděli po Velikonocích a konec byl na sv. Michala – konec září. Oproti tomu na venkově začínal školní rok až v prosinci, první pololetí bylo do března. Pak se znovu začínalo v pondělí po první neděli po Velikonocích a končilo se také 29. září, ale venkovské děti měly navíc 21 dní v období žní. Volno pro všechny bylo také o církevních svátcích.
Od 19. století
Od roku 1805 byla Františkem Josefem I. zavedena už výslovně povinná školní docházka, ale stále zůstává skoro třetina dětí, jejichž rodiče to nerespektovali. Školní docházka už sice byla povinná, nicméně trvalo ještě téměř 70 let než bylo toto nařízení uzákoněno a doopravdy dodržováno. Do té doby asi třetina dětí stále zůstala doma a pracovala s rodiči na hospodářství. Prázdniny přes léto byly a jejich délka nebyla přesně stanovena, horní hranice však byla pět týdnů. Někde se toto nařízení stále moc nedodržovalo, zejména kvůli vysokým nákladům na topení v zimě. Začátek školního roku měl být v říjnu až listopadu.
Učitel se v této době stával velmi důležitým členem společnosti a rodiče i děti si ho vážili, je škoda, že dnes už to neplatí. 20. srpna 1870 bylo vydáno nařízení o začátku školního roku mezi 1. zářím a 1. listopadem, celkem měl trvat 46 týdnů. Prázdniny se mohly rozdělit ale celkem měly trvat šest týdnů. Víkend v té době prakticky neexistoval – sobota byla všedním dnem a v neděli byla nedělní škola. Nedělní škola se zrušila potom, co byla povinná školní docházka prodloužena na osm let. V roce 1882 byly prázdniny napříč městskými a venkovními školami a také školami středními sjednoceny a trvaly osm týdnů. Volné neděle přišly až v roce 1905.
Od 20. století až po dnešek
Prázdniny, které známe dnes, byly v podstatě zavedeny v roce 1925. V roce 1968 se zrušily pracovní soboty a tím i povinnost chodit v sobotu do školy. Ale ještě dlouho potom se občas pracovní, respektive i školní, soboty vyhlašovali, aby se jimi nahradil svátek.
Naše prázdniny sice nepatří k nejdelším na světě, ale ve světovém srovnání se drží ve slušném průměru. Ve srovnání s tím, jaké podmínky měly děti před dvěma sty lety, se dnešní školáci mají opravdu dobře. Stojí za to si dvouměsíční volno užít naplno.
V příští části článku se podíváme na prázdniny ve světě – zjistíme, kde jsou nejdelší a kde naopak nejkratší. Než vyjde, můžete si čekání zkrátit v naší rubrice Blog a recepty, kde najdete spoustu zajímavého čtení i receptů.
Tipy: jak si užít prázdniny s dětmi
Pokud chystáte prázdninový program, vsaďte na jednoduchost. Dopolední výlet nemusí být daleko – stačí baťoh, pití a něco dobrého na zub. Na cestu se hodí trvanlivé sušenky a piškoty, které vydrží v batohu celý den, a dostatek tekutin – děti ocení džusy a šťávy nebo limonády a ledové čaje. Kdo chce mít přehled o složení, najde v sortimentu i bio potraviny. A na líné odpoledne doma se hodí drobná odměna ze sladkostí.