Aktualizováno: 28. 4. 2026
Srpen je ve své třetině, prázdnin ubývá a v kalendáři svátek slaví svatý Vavřinec. V Domažlicích k němu odjakživa patří Chodské slavnosti, kterým se říká také Vavřinecká pouť – podle vrcholu Veselá hora, lidově „Vavřineček“, s kaplí svatého Vavřince. Sjíždějí se na ni lidé z širokého okolí. Dnes se podíváme na to, kdo svatý Vavřinec vlastně byl, a hlavně na poutě a jarmarky obecně: odkud se vzaly, co se na nich prodávalo a proč k nim vždycky patřily sladkosti a pečivo.
Kdo byl svatý Vavřinec
Svatý Vavřinec patří k nejoblíbenějším a nejuctívanějším světcům. Už ve středověkém Římě mu bylo zasvěceno přes třicet kostelů a kaplí. Prvním místem jeho úcty byla malá bazilika u hřbitova Campo Verano v Římě, kde podle legend leží i mučedníkův hrob. Další chrámy následovaly nejen v Římě, ale i jinde v Evropě a později v Americe. České země se mohou pochlubit 162 kostely zasvěcenými právě jemu.
Pocházel z města Huesca v tehdejší římské provincii Hispánii, dnešním Španělsku, a narodil se kolem roku 230. V mládí přišel do Říma a za učitele si zvolil kněze Sixta, od kterého získal náboženské vzdělání. Sixtus se později stal papežem Sixtem II. a Vavřinec byl roku 257 jmenován arcijáhnem v čele římské církve – prvním ze sedmi římských jáhnů. Spravoval církevní majetek a staral se o chudé a nemocné. Když císař Valerián tvrdě pronásledoval křesťany a nechal odvést papeže Sixta na popraviště, Vavřinec ho doprovázel a vyčítal mu, že odchází bez něj; papež ho utěšoval a předpověděl, že ho zanedlouho bude následovat. Sixtus II. byl sťat 7. srpna 258, ale předtím dal Vavřincovi za úkol rozdělit církevní poklad mezi chudé. Vavřinec ho splnil, a když si pro bohatství přišli císařovi lidé, ukázal na děti, chudé a nemocné se slovy: „Zde je naše věčné bohatství.“
Podle dnešních odborníků byl svatý Vavřinec sťat. Více se ale uchytila legenda, podle níž ho čekalo bičování, mučení na skřipci a pečení na roštu nad žhavými uhlíky – a právě proto je od 4. století zobrazován s roštem nebo přímo na něm. Mezi jeho další atributy patří kniha, váček s penězi a chléb jako symbol rozdělování statků mezi chudé. Zemřel 10. srpna 258. Je patronem sládků, kuchařů, cukrářů, nožířů, zbrojířů, školáků, studentů, pradlen a sklenářů a stejně jako svatý Florián chránil před požáry.
Poutě
Poutí se původně označovaly zbožné návštěvy posvátných míst. Slovo vzniklo od slovesa putovat, protože cílem cesty bývalo vzdálenější svaté místo – u nás například Svatá hora nebo Stará Boleslav. Šlo o zvyk venkovských lidí, kteří chodili na poutní neděle a často byli na cestě i několik dní. Pro ty, kdo se nemohli zúčastnit, kupovali svaté obrázky a růžence, jež měly pouť na svaté místo připomínat. Postupně se z pouti stala akce pro lidi ze všech vrstev a proměnil se i její smysl: k původnímu uctění světce přibyl zábavní charakter, který dnes převažuje.
Pouťová neděle ve vsi se nesla ve znamení stánků, houpaček a prodejců perníkových srdcí. Patřila k ní i pouťová zábava, kam mířila místní chasa a kde se tancovalo zpravidla až do rána. O pouti se schází většina rodiny i vzdálení příbuzní, kteří se přes rok nestihnou potkat a popovídat si – udržuje se tak rodinná pospolitost i tradice. A každá hospodyně se při té příležitosti ráda předvede svým kuchařským uměním; na stole nechybí slavnostní pokrmy, domácí pečivo ani něco dobrého k pití.
Jarmarky a trhy
Trhy se na našem území rozvíjejí už od 12. století a soustřeďoval se na nich veškerý obchod. Na počátku 13. století prý bývalo v podhradích na 150 pravidelných trhů a vládl na nich čilý ruch. Nebyly jen místem směny zboží, ale i důležitým komunikačním bodem, kde se lidé dozvídali novinky z okolí.
Návštěva trhu byla pro obyčejné lidi vždy sváteční událostí. Trhy se rozlišovaly na týdenní, konané zpravidla v sobotu, a na výroční – jarmarky, vázané na nějakou událost, třeba svátek světce nebo založení obce. Takový výroční jarmark trval dříve i několik dní a prezentovali se na něm řemeslníci různých oborů a zástupci cechů. Nechyběl perníkář lákající hlavně mladší generaci na své medové zboží, dnešní obdobou jeho dobrot jsou trvanlivé sladkosti a sušenky.
Babka kořenářka nabízela léčivé byliny i amulety chránící před zlými duchy. Mezi stánky cechu řeznického, kovářského, košíkářského, krajkářského, pekařského a cukrářského procházeli drobní prodejci vajec, ovoce a zeleniny. Svoje místo měla keramika, plechové a dřevěné kuchyňské nádobí, hračky i látky. Pekaři a cukráři přitom potřebovali dobrou surovinu – i dnes je základ každé buchty kvalitní mouka.
Oproti poutím tu nešlo ani tak o zábavu jako o obchod. Přesto se i na jarmarku objevovali kejklíři, komedianti, věštkyně, flašinetář, jarmareční zpěváci a loutkoherci, kteří bavili prodávající i kupující. Pro děti byly největším lákadlem preclíky, sladkosti a pověstný sud s okurkami. Po výročním trhu obvykle následoval trh dobytčí, kde se prodával dobytek. Trhy a jarmarky se udržely dodnes, byť ne v takovém významu jako za dob našich předků – dnes jde spíš o menší městské trhy s pár stánky, zatímco jarmarky doprovázející poutě nabídnou víc.
Pranostiky ke svatému Vavřinci
Počasí na Vavřince jaké jest, takové udrží se po několik dnů.
Svatý Vavřinec – první podzimec.
Na svatého Vavřince slunečnost, vína hojnost.
Do svatého Vavřince nechval pšenice.
Vavřincův déšť – myší úroda.
Vavřinec ukazuje, jaký podzim nastupuje.
Na svatého Vavřince hop zemáky do hrnce.
Pěkné počasí na svatého Vavřince ukazuje na pěkný podzim.
Na svatého Vavřince se v pravé poledne usuzovalo z vody na podzimní a zimní počasí. Je-li voda zcela klidná, má být i podzim mírný a příhodný a zima odejít bez velkých mrazů a plískanic. Čím víc je hladina zvlněná, tím proměnlivější má být podzim a tím víc sněhu a mrazů má přinést zima.
Tipy: jak si přivolat atmosféru pouti i doma
Pravá pouťová nálada stojí na vůni a dobrém jídle. Upečte si perník nebo koláče z poctivé mouky, k posezení s rodinou nachystejte misku trvanlivých sladkostí místo nakupovaných perníkových srdcí a uvařte konvici voňavé kávy. Když pečete na zásobu, nechte perník pár dní odležet v plechovce s plátkem jablka – krásně změkne a chuť se prohloubí, stejně jako to dělávaly hospodyně před poutí.