Aktualizováno: 15. 4. 2026
Na červenec a srpen se netěší jen děti a učitelé, ale i zemědělci. Přichází vrchol roku na poli – žně. Co se na jaře zaselo, musí se teď sklidit. Pranostiku „Svatá Markýta hodila srp do žita“ zná skoro každý: připomíná začátek sklizně, kdy mají všichni plné ruce práce. Louky jsou pokosené a začíná se na polích. Pojďme se podívat, kdo byla svatá Markéta a jak žně dřív vypadaly.
Svatá Markéta
Svatá Markéta pocházela z maloasijského města Antiochie a žila ve 3. století. Její jméno má kořeny v Orientu a znamená „perla“. Historikové dodnes nemají jistotu, zda šlo o skutečnou osobu. Podle tradice byla dcerou pohanského kněze a tajně přijala křesťanství, čímž se dostala do sporu s otcem. Ten ji vyhnal z domu a poslal pást ovce do hor. Tam ji našel nápadník, který se ji marně snažil odvrátit od víry – když ho odmítla, udal ji jako křesťanku (podle jiné verze ji udal sám otec). Mučení její přesvědčení nezlomilo a její rány se prý pokaždé zacelily. Koncem 3. století byla sťata mečem. Těsně před smrtí slíbila, že těhotným ženám, které se k ní budou modlit, pomůže přivést dítě na svět ve zdraví. Tím se zařadila mezi takzvaných čtrnáct svatých pomocníků – světců, kteří před smrtí prosili Boha, aby směli pomáhat každému, kdo o to požádá. Patří k nim třeba svatý Jiří, svatá Kateřina, svatá Barbora nebo svatý Kryštof. O dalších tradicích a svátcích píšeme v rubrice Blog a recepty.
Legendy o svaté Markétě
Podle legendy se statečné dívce zjevil v žaláři ďábel v podobě draka. Drak ji spolkl, ale Markétiny dlouhé vlasy ho začaly dusit, takže ji musel zase vyplivnout. Právě díky tomuto výjevu se Markéta stala patronkou těhotných a rodících žen – ochránkyní v okamžiku jejich největší životní zkoušky. Při těžkých porodech se svaté Markétě obětovala svíčka; dokud hořela, věřilo se, že je rodička pod ochranou.
Jak vypadaly žně
V polovině července vrcholí celoroční dřina na polích a dřív tomu nebylo jinak. Žně byly svátkem celé vesnice. Jako patronka plodnosti dohlížela svatá Markéta i na polní plodiny, jejichž sklizeň znamenala spoustu potu. Do práce se zapojil každý, kdo měl zdravé ruce a nohy.
Ženci vycházeli na pole hned za úsvitu, dokud slunce nemělo plnou sílu, a zůstávali až do soumraku – a to v nejdelších dnech roku znamenalo opravdu dlouhou dřinu. Odpočinout si mohli jen u svačiny nebo když brousili nástroje. Nejdřív se sklízelo srpy, později kosami; ženy pracovaly s hráběmi. Obilí se kladlo po hrstech a vázalo do snopů. Z takto vymláceného zrna se pak mlelo na chleba a pečivo – dnes podobnou kvalitu zrna a poctivého mletí najdete třeba u německých mouk, ze kterých se peče dodnes.
Věděli jste, že…
… se na konci dne musela zabrousit kosa, aby čert nevěděl, co se sekalo?
… kvetoucí klas věstil pro celý kraj hlad?
… dvojitý klas znamenal, že obilí stoupne na ceně? A když ho miminku protáhli skrz prsty, mělo prý mít velké štěstí?
… když se při první sklizni blížila bouřka, všichni si lehli k zemi, aby je celý rok nebolelo v kříži?
… při odvozu obilí z pole se hospodář zastavil u prvního zdroje vody, vzal tři klasy a namočil je, aby mu úroda „neshořela“?
… cestou z pole nesměl hospodář promluvit, aby obilí ochránil před hlodavci?
… karbaníci si brali hrst obilí domů a dávali si ji pod polštář, aby jim sny prozradily budoucí výhru?
Pranostiky ke svaté Markétě
Svatá Markýta hodila srp do žita.
Svatá Markýta vodí žence do žita.
Svatá Markýta velí: „Lidé, okopávejte zelí!“
Zapláče-li Markýta, bude dešťů dosyta.
Déšť o Markýtě trvá čtrnáct dní a věstí špatný čas pro sklizeň sena i obilí.
Na Markétu-li prší, ořechy se stromu srší.
Tipy: jak si připomenout žně doma
Atmosféru žní si snadno přenesete do kuchyně. Upečte domácí chléb nebo koláč z poctivé německé mouky, k snídani zkuste celozrnné pečivo a sáhněte po surovinách z řady BIO potravin, které drží blízko k tomu, co rostlo na poli. K práci na zahradě i k odpolednímu odpočinku po horkém létě se hodí dobrý bylinkový čaj z Německa.